Dobrý dětský příběh má příběhový oblouk: hrdina po něčem touží, něco mu stojí v cestě a kvůli tomu musí jednat, rozhodnout se nebo se na svět podívat jinak. Proměna hrdiny se často ukáže v krátkém rozhodujícím okamžiku, kterému storyteller Matthew Dicks říká pětivteřinový moment. Příběh přitom musí dítě také bavit. Ne každý potřebuje poučení a ne každou změnu je nutné vysvětlit poslední větou.
Představte si hrdinu, který se celý příběh bojí tmy. Na konci drží poslední lucernu a zjistí, že kamarád zůstal v lese. Pět vteřin stojí na kraji cesty. Pak se otočí a vrátí se pro něj.
Samotné otočení je maličké. Bez strachu, cesty a ztraceného kamaráda před ním by ale nic neznamenalo.
Dobrý příběh není jen sled událostí
Drak přiletěl. Drak zařval. Hrdina utekl. Pak našel meč a draka porazil.
Událostí je tu dost, ale příběh mezi nimi může chybět. Nevíme, po čem hrdina toužil, čeho se bál, proč se vrátil ani co pro něj vítězství znamenalo.
Příběhový oblouk není odborná šablona, kterou musí rodič při čtení kontrolovat. Je to obyčejná cesta: někdo vstoupí do děje v určitém stavu, narazí na překážku a na konci už nestojí úplně tam, kde začínal. Něco udělal, pochopil, ztratil, přijal nebo odmítl.
Právě motivace, příčiny a následky drží jednotlivé scény pohromadě. Výzkum dětského narativního porozumění popisuje cíle postav a příčinné vazby jako důležité součásti toho, jak si děti vytvářejí soudržnou představu o ději. Neznamená to, že každý příběh musí všechno vyslovit. Dítě však potřebuje mít šanci zachytit, proč postava jedná a co její jednání změnilo. (Burris a Brown, 2014; Filiatrault-Veilleux a kol., 2015)
Pět vteřin, které nesou celou cestu
„Pětivteřinový moment“ je pojem, který používá storyteller a autor knihy Storyworthy Matthew Dicks. Nejde o přesnou časovou jednotku, ale o krátký okamžik proměny nebo uvědomění, k němuž celý příběh směřuje.
Hrdina s lucernou se nemusí přestat bát tmy. Jeho proměna spočívá v tom, že se vrátí navzdory strachu. Kdyby šel do lesa bez zaváhání už na první stránce, stejné rozhodnutí by nemělo stejnou váhu.
Takový okamžik může být velmi nenápadný. Postava poprvé řekne pravdu. Nechá druhého vyhrát. Odloží kámen, který celou dobu nosila. Přizná, že neví. Nejde o velikost činu, ale o to, co musel hrdina překonat, aby ho dokázal udělat — a jaký následek přijde potom.
Musí se hrdina polepšit?
Nemusí. Proměna hrdiny není převýchova ani povinný šťastný konec.
Hrdina může něco pochopit, ale ještě podle toho neumět jednat. Může přijít o iluzi. Přijmout něco, co nezmění. Poprvé nést následek svého rozhodnutí. Nebo se vůbec nezměnit — a příběh ukáže, co jeho nehybnost způsobila ostatním.
Ani nemusí být milý, bezchybný nebo vhodný k napodobování. Pro příběh je často důležitější, zda rozumíme jeho motivaci. Můžeme s postavou soucítit, zlobit se na ni, odporovat jí nebo být zvědaví, co provede dál. Lidská zkušenost není rozdělena jen na vzorné hrdiny a jednoznačné padouchy.
Pohádka a psychologicky ukotvený příběh
V běžné řeči se slova pohádka a příběh překrývají. Nechci mezi nimi stavět zeď ani vyhlašovat vítěze.
Tradiční pohádkové vyprávění může stát na kouzlu, osudu, opakování, archetypu nebo jasně rozpoznatelných postavách. Princ někdy vykročí do světa prostě proto, že nastal jeho čas. Proměna se stane kletbou, zkouškou nebo zázrakem a nepotřebuje podrobný psychologický rozbor. Právě tato jednoduchost a síla obrazu mohou být působivé.
Psychologicky ukotvený příběh se častěji zdržuje u toho, co postava chce, čeho se obává a proč se rozhoduje právě takto. Sleduje vnitřní konflikt, cenu volby a změnu vztahů. Mnoho dobrých pohádek oba způsoby spojuje: má kouzlo i živou vnitřní cestu.
Při psaní věřím, že příběh opřený o motivace, prožitek a osobní proměnu může dítěti nabídnout více vrstev než vyprávění zúžené na jedinou poučku. Je to můj tvůrčí pohled, ne vědecký žebříček literatury. Někdy nás zasáhne právě jednoduchá pohádka, jindy potřebujeme příběh, do něhož dorosteme až při dalším čtení.
Emoce nemá být cedulka
„Medvěd byl smutný“ je informace. Příběh začíná ve chvíli, kdy medvěd prostře dva talíře, chvíli čeká a potom jeden zase uklidí.
Emoce potřebuje situaci, obraz a čas. Nemusí být hlasitá. Ticho před rozhodnutím může nést víc než dlouhé vysvětlování pocitů. Hrdina navíc nemusí svou emoci správně pojmenovat — dítě ji může poznat z toho, co dělá, co nedokáže udělat nebo před čím utíká.
Říkám-li, že takový příběh může „zůstat v srdci“, je to autorský obraz, ne měřítko kvality. Silná emoce sama o sobě z příběhu dobrý příběh neudělá — a už vůbec není důvodem dítě zahltit.
Příběh musí také bavit
Někdy se při hledání „hodnotného“ příběhu zapomene na to nejprostší: dítě u něj chce zůstat.
Dobrý dětský příběh může být směšný, dramatický, napínavý, něžný nebo krásný. Může mít hlubokou proměnu hrdiny, ale také si může jen radostně hrát s jazykem a nápadem. Ne každý potřebuje morální úkol.
Praktickým signálem je návratnost: dítě chce příběh slyšet znovu a předčítající dospělý ho ještě jednou unese. Není to objektivní důkaz kvality. Dítě se může vracet kvůli známému rytmu, humoru nebo bezpečí opakování. Přesto opakované „ještě jednou“ říká něco, co žádná nálepka vzdělávací nenahradí.
A při dalším čtení může vystoupit jiná vrstva. Dítě si všimne vedlejší postavy, rodič ceny jednoho rozhodnutí a za rok oba uslyší tentýž příběh trochu jinak. To je zkušenost čtenářů, ne slib automatického rozvoje určité schopnosti.
Když poučení příběh přesolí
Poučení může vyrůst z děje: z toho, co hrdina zvolil, co ho to stálo a co se potom změnilo. Pokud to příběh už nese ve svém příběhovém oblouku, dlouhé závěrečné vysvětlení může působit jako dobré jídlo, které kuchař těsně před podáváním přesolí. Chuť tam pořád je, jen ji překryje poslední přidaná vrstva.
To neznamená, že jasný závěr je chyba. Některým dětem a v některých chvílích pomůže, když je uzavření předvídatelné a srozumitelné. Ve dvou experimentech s pěti- a šestiletými dětmi navíc otázky vybízející k vlastnímu vysvětlení pomohly dětem vystihnout a přenést morální téma příběhu; v některých úlohách fungovaly lépe než pouhé sdělení poučení. Je to zajímavá opora pro rozhovor, ne důkaz, že přímé vysvětlení je vždy horší. (Walker a Lombrozo, 2017)
Když dítě po dočtení uvidí jinou vrstvu než my, nemusíme ho hned vracet ke „správné odpovědi“. Můžeme nejdřív poslouchat, ke které postavě nebo chvíli se samo vrací. Příběh tak nekončí zkoušením faktů.
V našich příbězích hledáme pestrost
V naší knihovně příběhů a knih nechceme opakovat jedinou šablonu. Některé naše příběhy stojí na velké vnitřní proměně, jiné na napětí, humoru, přírodě, vztahu nebo malém rozhodnutí, kterého si dítě možná všimne až podruhé. Právě pestrost dává různým dětem a různým obdobím možnost najít jiného hrdinu i jiný důvod, proč se k vyprávění vrátit.
Otázka ZeMě
Která postava z Příběhů ZeMě ti utkvěla v hlavě a proč?
Pokud naše příběhy ještě neznáte, můžete se stejně zeptat na postavu z jakéhokoli příběhu, který jste spolu četli nebo poslouchali.
Často se ptáte
Musí se hlavní hrdina v každém dobrém příběhu změnit?
Nemusí projít kladnou ani úplnou proměnou. Může něco pochopit, změnit vztah, přijmout následek nebo zůstat stejný — a právě jeho neochota ke změně ovlivní ostatní. Důležité je, zda konec nějak odpovídá na cestu, kterou příběh otevřel.
Co je pětivteřinový moment v příběhu?
Je to pojem storytellera Matthewa Dickse pro krátkou chvíli proměny nebo uvědomění, k níž příběh směřuje. Nemusí trvat přesně pět sekund a není povinným pravidlem každého vyprávění. Váhu získává tím, co jí předcházelo a co po ní následuje.
Jaký je rozdíl mezi pohádkou a příběhem?
Není mezi nimi ostrá hranice. Pohádkové vyprávění může více pracovat s kouzlem, osudem, archetypem a typizovanou postavou; psychologicky ukotvený příběh více odkrývá motivace, vnitřní konflikt a osobní proměnu. Mnoho děl obě polohy přirozeně spojuje.
Musí mít dětský příběh poučení?
Nemusí. Může být hodnotný tím, že je vtipný, napínavý, krásný nebo nabízí silný zážitek. Pokud poučení má, může vyrůst z rozhodnutí a následků v ději; někdy ale jasné shrnutí dítěti pomůže s orientací.
Je dobrý příběh ten, ke kterému se dítě vrací?
Chuť vracet se je užitečný signál, ne objektivní test kvality. Dítě může přitahovat humor, známý rytmus, bezpečí opakování i postava, které rozumí. Oblíbený, vhodný právě teď a literárně silný nejsou vždy totéž.
Zdroje
- Burris, S. E., & Brown, D. D. (2014). When all children comprehend: increasing the external validity of narrative comprehension development research. Frontiers in Psychology, 5, 168. Plný text
- Filiatrault-Veilleux, P., Bouchard, C., Trudeau, N., & Desmarais, C. (2015). Inferential comprehension of 3–6 year olds within the context of story grammar: a scoping review. International Journal of Language & Communication Disorders, 50(6), 737–749. DOI
- Walker, C. M., & Lombrozo, T. (2017). Explaining the moral of the story. Cognition, 167, 266–281. DOI
- Dicks, M. Storyworthy — autorský koncept „five-second moment“. Oficiální web Storyworthy